Peter Chevalier se narodil v Karlruhe v roce 1953. V letech 1976 až 1980 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Brauschweigu, kde navštěvoval kurzy Hermanna Alberta a Alfreda Rusta. Právě Hermann Albert ho přesvědčil, aby se po dokončení studia přestěhoval do Berlína. Změna působiště přinesla mladému umělci první úspěch, když o pět let později dostal Sprengelovu cenu Dolnosaské spořitelní nadace v Hannoveru. Od roku 1992 vyučuje malbu na Státní akademii výtvarných umění ve Stuttgartu.
Kompozice Chevalierovy rané tvorby měly v sobě určitý metafyzický náboj. Částečně figurativní prvky (budovy, letadla, pahýly sloupů, žárovky či kosti) jsou rozloženy na jednotlivé komponenty a poté znovu poskládány do koláží v nepřirozených proporcích a rozměrech. Jeho přístup je v souladu s postminimalistickým návratem k technice malby a záměrně kontrastuje s tehdy převládajícím konceptuálním uměním. Chevalier byl po většinu své umělecké dráhy neoexpresionistou: od svých předválečných předchůdců si vypůjčil naléhavě působící tmavé linie, od svých amerických protějšků zářivé barvy a od italských sousedů pak jejich futuristické motivy. Přitom vždy zůstával věrný akademické tradici olejomalby.
Na přelomu 80. a 90. let začíná Peter Chevalier pracovat s náměty, které mají explicitněji figurativní charakter a působí živě a organicky. S návratem k realitě však přichází také depresivní, bezútěšná atmosféra: Chevalierovy postavy a jejich zpracování jsou nyní pochmurnější. Je zajímavé, že Chevalier se vlastně vracel v čase – v tomto období totiž začal pracovat s některými prvky surrealistické avantgardy. Tento anachronismus lze vysvětlit jak blízkostí Německa k Francii jako kolébce surrealismu, tak potlačením surrealistického hnutí v době nacistické diktatury. Od moderního hnutí si Chevalier vypůjčil neplánovanost a improvizaci, jejichž výsledkem jsou intuitivní, nepředvídatelné výtvory, do nichž se promítá tvůrcovo nevědomí.
Peter Chevalier žije a pracuje v Berlíně a ve Stuttgartu.
