Rodolfo Zilli se narodil v roce 1890 v Nimis. Společně se svým otcem, který byl povoláním kameník, se v mládí přestěhoval do Německa. Tam mladý Rodolfo navštěvoval Akademii výtvarných umění v Mnichově, kde studoval u profesora Wurby.
Za války sloužil jako bersagliere u 11. italského pluku a vyznamenal se ve slavných bitvách v Libyi, za což získal medaili Za vojenskou statečnost a Modrou stuhu.
Později procestoval Itálii, Francii, Řecko a Afriku. Vliv na něj měly zejména pobyty v Řecku, Tripolisu a Benghází, které mu umožnily přemýšlet o řeckém a římském umění, konkrétně o tvorbě čestných nebo pamětních medailí.
Po pobytu v Paříži se Zilli usadil na zámku Lannach u Štýrského Hradce, který mu udělil čestné občanství. Umělec si vysloužil uznání zejména za své portréty, při jejichž tvorbě se inspiroval mocí šlechty a slávou římských medailí. Jeho podobizny v sobě spojovaly podobu a invokaci, čímž nechával vyniknout morálnímu charakteru jedince. Mezi jeho nejvýznamnější busty a sochy patří kardinál Giovanni Urbani, papež Jan XXIII, papež Pius X, bronzový basreliéf Roberta Schumana (nyní na jeho náhrobku v kostele sv. Quentina u Metz), Rudolf Palgen, Gaetano Martino a bronzový basreliéf Hanse Furlera a mnoho dalších.
Kromě portrétů vzdal Zilli hold umění i prostřednictvím velkých cyklů, z nichž tři stojí za zvláštní pozornost. Prvním z nich je cyklus inspirovaný Dantem čítající asi třicet soch a padesát velkých barevných grafik, v němž se umělec oprostil od omezení slavnostních pomníků a dal volný průchod své lyrické inspiraci a originalitě svého jazyka, přičemž čerpá ze starořeckého umění a moderního impresionismu. Druhý z těchto cyklů se zabýval tématy Genesis a apokalypsy. Třetí cyklus byl ambiciózní a měla ho tvořit skupina velkých Evropanů.
Poslední dva cykly bohužel zůstaly po umělcově smrti v roce 1976 nedokončené. Přesto je většina těchto děl k dispozici v Zilliho muzeu na zámku Stainz u Štýrského Hradce, o které pečují štýrské úřady.
Umělcovo kompletní dílo a archiv spravuje jeho neteř Carolina Zilliová.
