Serge KANTOROWICZ se narodil v roce 1942 v Paříži. Po tragické deportaci jeho rodičů do Osvětimi-Birkenau, která představovala trauma, jež tohoto umělce pronásledovalo po celou jeho kariéru, jej vychovala jeho babička.
Studoval kresbu a lept v Lycée Saint-Étienne des arts graphiques a od roku 1962 v École des beaux-arts de Bruxelles jakožto zájmový student. Poté, co rozvinul své technické schopnosti, si našel práci v Maeghtově ateliéru a později v dalším ateliéru, který sdílel se svým bratrancem Samem Szafranem. To mu umožnilo spolupracovat s Riopellem, Joan Mitchellovou, Henrim Michauxem, Miróem, Calderem, Giacomettim či Vasarelym.
Rok 1973 byl pro Kantorowicze zlomový, neboť právě v tomto roce se rozhodl věnovat se naplno svému umění. V této době již zcela ovládal techniky rytiny a leptu, a rozhodl se tedy prozkoumat všechny možnosti, které skýtají: na dřevě, na kůži a v podobě litografie a serigrafie. Je vynikajícím kreslířem, jenž se poučil z lekcí a uměleckého pokroku Toulouse-Lautreca a Edwarda Muncha, kteří vnitřní úzkost vyvažovali lehkostí. Na obrazové úrovni evokuje pocit explicitní moci a připomíná vydrážděnou citlivost Emila Noldeho.
Kantorowiczova tvorba byla původně figurativní, postupně se však vyvíjela směrem k neoabstrakci (inspirované newyorskou školou), zbavené zátěže připodobnění a evokující univerzální a někdy až encyklopedický nebo expresivní soubor vzpomínek, traumat a obav.
Kantorowicz je celoživotním čtenářem a studentem, který při své snaze vyjádřit se nikdy nepřestal překračovat hranice. Ve vlastním malířství autenticky reflektuje vlastní pozici, přičemž čerpá z mistrovských kulturních děl všech žánrů: tematické výstavy na téma Victora Huga, používání postav inspirovaných Balzacem, inspirace snovými světy A. Kubina, absurditou Kafky či díly Kantora a Shulze atd.
Od roku 1977 vystavuje Kantorowicz své dílo v řadě galerií a muzeí po celém světě: galerie Nina Dausset (Paříž), Evropský parlament (Lucembursko), galerie Krikhaar (Amsterdam), galerie Georges Fall (Paříž), Americká hebrejská kongregace (New York), Maison de Balzac (Paříž), muzeum Victora Huga (Paříž), galerie Pascal Gabert (Paříž) a La Non-Maison (Aix-en-Provence).
