Suzan Drummenová se narodila v roce 1963 v Heerlenu. Po rozsáhlém akademickém studiu – Maastrichtský institut umění (dříve Kunstacademie Maastricht) (1982–1987), Akademii Jana Van Eycka v Maastrichtu (1987–1988), Rijksacademie van Beeldende Kunsten (Státní akademie výtvarných umění) v Amsterdamu (1988–1990), Nizozemském institutu v Římě (1990–1991) – dokázala umělkyně upřesnit svůj estetický záměr jako rafinovanou rovnováhu mezi přitažlivostí a odpudivostí na základě odrazu.

Odraz znamená světlo, téma, které je jádrem tvorby Drummenové. Nejprve v malbě, kde si do interiérů, které ráda zobrazuje, nacházejí cestu reflexní, zrcadlové nebo průsvitné povrchy. Kolem roku 2000 se však autorka rozhodla se světlem fyzicky manipulovat prostřednictvím objektových kompozic. Drummenová proto používá jedinečné materiály, jako je křišťál, pochromovaný kov, drahé kameny, zrcadla a optické sklo – připevněné pomocí špendlíků. Tato percepční hra s materiálem vytváří perspektivy a rozměry: makrorozměr (z dálky), kdy se zdá, že vše podléhá řádu a jednotě jako vzor koberce, a mikrorozměr (zblízka), kdy přemíra podrobností a podnětů vyvolává v divákovi pocit dezorientace. Výsledkem jsou zážitky inspirované mandalou, které se explicitně snaží diváka pohltit. Podlahy, stěny a dokonce i stropy, někdy všechny najednou, jsou pokryty tak, aby se prostor kolem nich reorganizoval a stal se vlastním uměleckým místem.

Překvapivé je, že Drummenová své složité vzory neplánuje předem. Svůj přístup popisuje jako inspirovaný místem: jakmile dorazí na místo, nechá se prostorem – a především jeho světlem – vést k tomu, aby tvořila určitým způsobem.

Umělkyně se zúčastnila mnoha mezinárodních výstav, získala zakázky na různá veřejná i soukromá díla a kromě jiných forem uznání o její práci vyšly čtyři knihy.