Tapani Mikkonen se narodil v roce 1952 v Espoo. Studoval na Střední škole výtvarných umění v Orivesi (1973–1979), pak na Škole umění v Lahti (1974–1977) a nakonec navštěvoval Univerzitu umění a designu v Helsinkách (1978–1979).
Na počátku kariéry byly Mikkonenovými oblíbenými technikami dřevořez a linoryt, které později rozvinul do podoby velkoformátových obrazových litografií. Tato raná díla byla inspirována jeho rodným krajem Severní Karélie, uměním, s nímž se setkal na svých cestách: patřily k nim španělské jeskynní malby, klasické japonské dřevoryty, západoafrickým světlem a jeho barvou.
Všemi těmito setkáními a experimenty se inspiroval a nakonec způsobil revoluci ve finské grafice tím, že do ní začlenil monumentalitu a malebné prvky. Mikkonenova díla se pohybují na pomezí abstrakce a performativního umění, ze spleti umělcových opakujících se motivů vystupují rozmarně nakreslené kytice, zřetelná zvířata, lidské postavy nebo květináče.
Mikkonenův sklon k monumentalitě z něj učinil oblíbeného kandidáta na veřejné zakázky a dočasné veřejné instalace. Mezi jeho četné příspěvky do veřejného prostoru patří například: Public works (1981), Great Wind, Helsinská univerzita, Ruskeasuo (1981), Interregnum I–V: Ars Longa, Vita brevis, Finské velvyslanectví, Vídeň (1984), Autumn, Mikaeli House, Mikkeli (1990), Puu, sanatorium Kerava (1990), Notes, Městská knihovna Lahti (1997), Sounds of the Sea, Hotel Majvik, Kirkkonummi (1997), Voices of the Sea II, Helsinky (1997), Earth’s Wind, restaurace Eliel, Helsinky (2001), Millennium Notes, Městská knihovna Lahti (2002), Light of Twilight, Finské velvyslanectví, Stockholm (2004), At the Edge of the Forest, krátkodobé ubytování a ateliér Lyhty ry, Helsinky (2004).
V toce 2003 Mikkonen získal finskou státní cenu za výtvarné umění. V roce 2008 mu vydalo nakladatelství Parvs limitovanou edici knihy v nákladu 100 výtisků s podpisem autora.
Umělec zemřel v roce 2014.
