Ter Hell, vlastním jménem Horst-Günter Hell, se narodil v roce 1954 v severoněmeckém městě Norden. Své umělecké jméno si možná zvolil proto, aby uctil památku svého dědečka, uznávaného malíře Willyho ter Hella. V letech 1976 až 1981 navštěvoval Vysokou uměleckou školu v Berlíně, kde byl jeho učitelem Fred Thieler, a už jako student se začal odlišovat od tehdejší umělecké scény: pro jeho tvorbu se staly typické výrazné, expresivní kompozice s použitím písma a gestických prvků.
V té době na něj mělo vliv především německé hnutí Junge Wilde a italská transavantgarda. Ter Hell si od nich mnohé vypůjčil, někdy i s určitou dávkou drzosti. Z této „kontextuální abecedy“, jak sám říká, vytvořil svůj vlastní „jazyk“ – tato formulace ostatně dává hlubší smysl, pokud si uvědomíme, že písmo je v Ter Hellově díle klíčovým aspektem. Z vypůjčených prvků tak vznikají díla odrážející ironické a často přímo nihilistické vidění světa. Ter Hell se však nebojí zpochybňovat i umění samotné – co umění vlastně je a jaký je jeho smysl a účel. Umělecky se tento přístup projevuje v používání příliš napnutého plátna, pokřivených rámů či nesourodých materiálů, jinými slovy v dekonstrukci základních malířských prostředků.
Toto experimentální týrání materiálu, v němž chaos nakonec směřuje k určitému řádu, doprovázela právě se objevivší punková hudba. S punkem a rapem osmdesátých let jsou časově i esteticky spjaty slogany a graffiti malované sprejem na zdi, které si umělecká scéna právě v té době začínala osvojovat. Umělci jako Jean-Michel Basquiat a Kenny Scharf využívali těchto obyčejných, každodenních uměleckých projevů s velkým úspěchem. Ter Hell měl možnost se s touto subkulturou seznámit osobně v 1982 díky stipendiu PS1 newyorského Muzea moderního umění.
Až do roku 1984 byla Ter Hellova tvorba tímto uměleckým prostředím ovlivněna snad až příliš. Pak však nastala změna a jeho tvorba se začala koncentrovat na trojici barev – černou, bílou a červenou. K další proměně pak došlo v devadesátých letech, kdy nové formy spotřeby médií opět změnily chápání umění jako takového. Ter Hell se nikdy nepokoušel zobrazovat okolní svět, spíše zkoumal, absorboval a reprodukoval určitou atmosféru, v níž se odehrává zápas mezi řádem a chaosem.
Ter Hell se proto snaží být neustále v harmonii se svým okolím a udržovat rovnováhu mezi kritičností a entuziasmem. Tak tomu bylo i v době nástupu počítačů a digitálních technologií, kterým se začal intenzivně, byť s určitou dávnou pochybností věnovat již v roce 1995. V dnešní době, kdy digitální prostředí je naším hlavním zdrojem informací, se Ter Hell věnuje zkoumání estetických možností jedniček a nul.
Zdrojem tohoto kritického postoje vůči současné společnosti je mu přesvědčení, že povinností umělce a občana je vzdorovat: „Smysl mojí umělecké práce spočívá v pokusu o nalezení místa, kde budu schopen vytvořit něco, čím se postavím proti vymývání mozků, korupci a kapitalismu.“
Ter Hell žije a pracuje v Berlíně.
