Tomáš Císařovský se narodil v roce 1962 v Praze. Vzhledem k tomu, že oba jeho rodiče podepsali Chartu 77, bylo jasné, jaký asi bude postoj budoucího umělce ke komunistickému režimu. V letech 1978–1982 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školou v Praze (SUPŠ), obor Tvarování dřeva a řezbářství, v letech 1983–1988 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Se svými vrstevníky, kteří se odmítali podřídit představám tehdejšího režimu o umělecké tvorbě, se během studia i po něm účastnil neoficiálních výstav nazývaných „Konfrontace“.
Pokud jde o výtvarné techniky, drží se Tomáš Císařovský klasických akademických postupů. Tradičním žánrům také odpovídají jeho náměty – portréty, historické postavy a později i krajiny. Akademický ráz propůjčuje obrazům také jeho oblíbená technika, olejomalba. Olej je, jak sám říká, „nejbližší naší živočišné podstatě“, je pružný, tvárný a neuvěřitelně všestranný. Později ale rozšířil své portfolio i o akvarely.
Jeho umělecký vývoj můžeme nejlépe sledovat na jeho obrazových cyklech. K nejoceňovanějším z nich patří cyklus Z deníku dědy legionáře (1988) o anabázi českých legionářů v Rusku, cyklus Bez koní (1994–1996), který tvoří série portrétů české šlechty z doby porevolučních restitucí, cyklus portrétů tělesně postižených z konce 90. let, cyklus Promlčená doba, zobrazující hvězdy normalizační populární hudby a nakonec Havel, biografický cyklus tvořený velkou sérií kreseb lavírovanou tuší na papíře. Každý z těchto cyklů má svou vlastní škálu barev a osobitou atmosféru.
Na počátku 21. století se v Císařovského tvorbě překvapivě objevuje krajinomalba, ke které však umělec přistupuje pozoruhodným způsobem: jeho snové scenérie působí dojmem, že pocházejí z jiného světa. Malíř experimentoval s přírodními motivy již v mládí ve svých výjevech z Kokořínska, ale později tento žánr zcela opustil.
