Tony O’Malley se narodil v roce 1913 v Callanu v hrabství Kilkenny. Pro tohoto samouka již od dětství bylo umění hluboce zakořeněnou vášní, které se věnoval pro vlastní potěšení. Po několik období svého dospělého života pracoval jako úředník v Munster and Leinster Bank a poprvé dal výpověď ve 40. letech 20 století, když se nakazil tuberkulózou. Jeho zotavování se shoduje s dobou, kdy se začal malířství věnovat vážněji a důsledněji. I když nejprve získal místo v bance zpět, nahromaděná vášeň a uznání ho přiměly, aby se věnoval malířství na plný úvazek, a v roce 1951 začal svá díla vystavovat.
Jako mnoho dalších britských umělců 20. století se zabýval krajinou a malováním přírody. Prázdniny O’Malley trávil v St Ives v Cornwallu. St Ives – věhlasné místo umělecké pouti osobností, jako byla Barbara Hepworthová, Henry Moore, Naum Gabo a mnoho dalších – si uchovalo svůj status centra umělecké tvorby ještě v době abstraktivismu (O’Malley se tam vrátil v roce 1957 poté, co oficiálně podal výpověď v bance). Nakonec se – kvůli kombinaci frustrace vyplývající z toho, že ve svém okolí pociťoval ignoranci a že mu chyběl pocit svobody a inspirace, kterou pociťoval mezi umělci a na přírodních vyhlídkách v Cornwallu – v St Ives v roce 1960 usadil. Na konci tohoto desetiletí po přestěhování začal umělec používat střízlivou paletu barev inspirovanou nebo reagující na tragickou smrt svého přítele a mentora Petera Lanyona, který zemřel při nehodě s kluzákem v roce 1964.
Přestože se však O’Malley začlenil do místní umělecké komunity, stále do značné míry představoval nezávislý hlas: zajímal se o důslednost a formálnost britských abstraktních malířů, ale nenechal se jimi zkrotit. O’Malley bránil tuto svou osobní extravaganci následovně: „Nejde ani tak o abstrakci, jako o podstatu. Nemohl bych malovat jen pro samotný pigment, ale mám rád abstraktní formu v malířství, která mu propůjčuje význam a sílu. Abstrakce vám umožňuje proniknout pod povrch, zobrazit víc než jen vzhled a vyjádřit obsah mysli. Ale abstrakce pro abstrakci mě nezajímá.“
V 70. letech 20. století O’Malley znovu změnil působiště po svém sňatku v roce 1973 s kanadskou malířkou Jane Harrisovou, se kterou se seznámil v St Ives. Čas trávili na Bahamách, na Svaté Lucii, na Lanzarote a v umělcově rodném Callanu. O’Malleyho tvorba a barvy se přizpůsobovaly těmto prostředím a projasňovaly se do teplejších a radostnějších odstínů. V roce 1990 se pár přestěhoval zpět do Irska a usadil se ve Physicianstown v Callanu v hrabství Kilkenny, kde umělec roku 2003 zemřel.
První výstava O’Malleyho tvorby v Irish Museum of Modern Art se konala v roce 1992, další výstava v roce 2001 a velká retrospektiva pak v roce 2005. Vystavoval také v Royal Hibernian Academy a Taylor Galleries v Dublinu a Coram Gallery v Londýně a v roce 1980 zastupoval Irsko na mezinárodní umělecké výstavě Rosc. V roce 1993 byl zvolen Saoi (moudrým člověkem) ve sdružení Aosdána a v následujícím roce obdržel čestný doktorát z Trinity College v Dublinu. O O’Malleym pojednávaly v průběhu let různé publikace: David Whittaker (2005) Tony O’Malley: an Irish Artist in Cornwall (Tony O’Malley: irský umělec v Cornwallu), Gemma Tipton (2003) Tony O’Malley 1913–2003, Dorothy Walker (2003), ‘O’Malley, Tony’ in Brian Lalor, ed., The Encyclopaedia of Ireland (Encyklopedie Irska), John O’Regan (1994), Works 14: Tony O’Malley (Díla 14: Tony O’Malley), Brian Lynch, ed. (2004) Tony O’Malley, 4. vydání.
Jeho jméno i dnes inspiruje, částečně díky hostitelskému programu (rezidenci) nesoucím od roku 2010 jeho jméno v Royal Hibernian Academy (pod vedením Jane O’Malleyové). Tento program se uskutečňuje přímo v domě, ve kterém O’Malley v Callanu v hrabství Kilkenny vyrostl. Mezi umělce, kteří se tohoto programu účastnili, patří například David Quinn.
