Vasco Montecchi se narodil v roce 1938 v Castagneto di Baiso v provincii Reggio Emilia. Po podnětném dětství stráveném ve venkovské, hornaté krajině Montecchiho přímo zasáhlo vypuknutí druhé světové války, kvůli kterému musel jako čtrnáctiletý emigrovat a vyučit se řemeslu v Curychu, Štrasburku, Andoře a Bordeaux. Získal průpravu jako kameník, malíř pokojů a tesař, což byly profese, které mu umožňovaly alespoň se věnovat své zálibě v estetice a neustále kreslit. Zahraniční zkušenosti ovlivnily jeho styl, a tak není divu, že se jeho oblíbenou metodou stalo sochařství.
Ať už cestoval kamkoliv, byl svědkem toho, jak si lidé podrobují přírodu, a rodícího se konfliktu, který to přinášelo. Používal organickou řeč, která se promítala do dokonalých uměleckých výtvorů. Materiály, které měl Montecchi k dispozici – terakota, pískovec, bílý carrarský mramor, bardiglijský mramor, toskánská oříškově hnědá, portugalská růžová, francouzská červená, severoafrický kámen a turecká brekcie – mu umožnily vyprávět příběh o jejich fyzikálních vlastnostech, sublimaci jejich materiální síly. S tím, jak byl materiál stále odolnější a houževnatější, Montecchi pracoval na vytváření vzdušných, lehkých, elegantních a vlnících se tvarů. Zkoumal a stimuloval hmatnost, prostorovost a celkové vnímání, objekt se vzdával preferovaného úhlu pohledu a existoval pouze ve vztahu k tělu ve svém vlastním prostoru.
Rok 1998 znamenal v Montecchiho kariéře symbolický zlom. V Evropském parlamentu ve Štrasburku se konala souborná výstava, která připravila půdu pro jeho sochařské dílo Forma, jež se o dva roky později stalo součástí stálé sbírky této instituce.
Rok 2014 znamenal další důležitý zlom: v říjnu bylo v jeho rodném Castagnetu di Baiso otevřeno sochařské muzeum věnované jeho osobě. Není to však obyčejné muzeum. Pro svůj design a venkovní prostředí by se dalo označit za „ekomuzeum“ – zasazené do přírody s environmentální instalací reprezentovanou výrazným historickým a uměleckým dědictvím tvořeným tradičními prvky. Muzeum představuje díla z let 1975–2015, která jsou všechna vystavená pod širým nebem, a doplňují je vzdělávací výzkumné aktivity, do nichž jsou přímo zapojeny instituce a lidé z místní komunity. Ve světle událostí, které Montecchiho jako chlapce vyhnaly z rodné vesnice, je toto muzeum symbolem krásného návratu domů.
