Vítor Pomar, syn malíře Júlia Pomara, se narodil v roce 1949 v Lisabonu. Studoval na Škole výtvarných umění v Portu (ESBAP, 1966–1967) a na Škole výtvarných umění v Lisabonu (ESBAL 1967–1969) a poté se vydal na různé cesty, které mu pomohou pochopit umělecký projev a dosáhnout uměleckého vyjádření.
V roce 1970, krátce po své první samostatné výstavě v Galerii Quadrante v Lisabonu, odjel do Nizozemska (částečně proto, aby se vyhnul vojenské službě), kde žil až do roku 1985. Tam studoval na Svobodné akademii v Haagu a na Akademii umění v Rotterdamu, kterou absolvoval v roce 1973 a následně na ní vyučoval sítotisk (1973–1974). Díky stipendiu nizozemského ministerstva kultury se jeho další zastávkou stalo Mexiko (1974), poté New York (1982) a Amsterdam (1982–1985).
Toto období Pomarovy kariéry bylo obdobím osobního a uměleckého růstu. Ve svém objevném přístupu k malbě přijal velmi jedinečný tvůrčí postup, v němž spojil experimentalismus a spiritualitu (především buddhismus a meditaci, která je podstatnou součástí jeho metody). Postupně se odklonil od černobílého abstraktního expresionismu k multimediální, multichromatické metodě zahrnující i fotografii, se svým přístupem si neustále hrál a doplňoval ho.
Po návratu do rodného Portugalska (1985) si Pomar dal tvůrčí pauzu, aby se mohl věnovat institucionálním aktivitám, v letech 1987–1989 založil a vedl kulturní sdružení Álvaro de Campos v Taviře. Když se vrátil k tvůrčí práci, bylo jeho umělecké hledání ještě experimentálnější.
Pomarovu kariéru podtrhovaly a provázely důležité výstavy. V roce 1977 se zúčastnil výstavy Alternativa Zero („Nulová alternativa“), jejíž úspěch mu v roce 1980 napomohl uspořádat velkou výstavu maleb v Nadaci Calouste Gulbenkiana. V roce 2003 obdržel cenu nadace EDP pro nové umělce, po níž následovala výběrová výstava jeho díla v Muzeu současného umění Serralves v Portu. V roce 2007 vydalo nakladatelství Asa (nyní součástí vydavatelské skupiny Leya) první velkou dvousvazkovou retrospektivu umělcova díla věnovanou různým oblastem: malbě, kresbě, fotografii, sochařství a videu. Součástí publikace byly také tři rozsáhlé Pomarovy eseje s teoretickým a filozofickým výkladem jeho estetických zážitků a úvah o lidském údělu a antologie umělcových textů. Retrospektivu věnovanou výhradně Pomarově filmové a video tvorbě uspořádalo v roce 2011 Centrum moderního umění Nadace Calouste Gulbenkiana.
Mezi jeho další samostatné výstavy uspořádané od té doby patří: Unsurpassable/Imbatível, Palácio Anjos, Oeiras (2021), Moral da História, Sismógrafo, Porto (2020), Mind in Cave, Greene’s Tutorial College, Estoril (2017), O Silêncio do Coração, Ar.Co, Lisabon (2017), Spontaneous Fruition, Galeria Pedro Cera, Lisabon (2017), Vítor Pomar. O carro à frente dos bois, Galeria Sete, Coimbra (2016), apparent but nonexistent, Galeria Pedro Cera, Lisabon (2014), Karma Mudra, Guarda (2012), Uma Pátria Assim…, EDP, Museu da Electricidade, Lisabon (2012), Os Atributos do Ar, Galeria Bloco 103, Lisabon (2011), Nada para fazer nem sítio aonde ir, Centrum moderního umění, Nadace Calouste Gulbenkiana, Lisabon (2011).
