Willie Doherty se narodil v roce 1959 v Derry. Doherty se jako student Ulster Polytechnic v Belfastu v letech 1978 až 1981 začal zabývat fotografií a videoartem. Jeho díla v této oblasti podvracejí dokumentární povahu tohoto média. Poté, co byl jako dítě svědkem událostí spojených s Krvavou nedělí v Derry, „tématem“, které se umělec snaží archivovat, je měnící se kolektivní paměť konfliktu v Severním Irsku.
Ve svých raných pracích propojuje obrazy a jazyk (slova nebo útržky vět), aby doložil záludnou flexibilitu významu a to, jak může jediný zdroj informací osvětlit, potvrdit, zmást, rozporovat nebo negovat jiný zdroj informací. Prostřednictvím paradoxních asociací Doherty zpochybňuje vzpomínky, to, jak vzpomínáme a proč. Ve své poslední tvorbě si klade otázku, zda historie dokáže někam dojít a zda se z ní můžeme nějak poučit a uchovat ji v paměti tak, abychom se mohli zásadně poučit s ohledem na přítomnost či budoucnost. Zpochybňování historického dopadu bolesti a utrpení je deprimující, avšak zároveň jde o relevantní umělecké zkoumání.
Tento přístup zdůraznil estetickým videodokumentem, jehož vypravěč se záměrně snaží upozornit diváka na složitost procesu vybavování si vzpomínek. Výprava scény (mise-en-scène) tvoří zásadní složku samotného uměleckého díla, do kterého autor skrze zkušenosti vypůjčené z žánru film noir vnáší pocity úzkosti a někdy i klaustrofobie. V poslední době tohoto účinku ponuře vyhlížející tragédie dosahuje pomocí namluvených monologů (napsaných autorem, ale nahraných profesionály).
Bez ohledu na použité médium Doherty zpochybňuje (někdy doslova) naši schopnost vybavovat si vzpomínky, naši kolektivní paměť a její spolehlivost, zejména pokud jde o sociopolitické kontexty. Objektivita a pravda čelí tlaku opozice, absurdity či nahodilosti, což jsou všechno účinné překryvy. Ne všechno lze však zbavit iluzí. Prostřednictvím umění Doherty vyvolává dialog a skrze něj rozpomenutí. To je sice subjektivní, ale může snad přinášet útěchu.
Jeho poslední výstavy zahrnují: Where/Dove, Fondazione Modena Arti Visive, Modena, Itálie (2020); ENDLESS, Kerlin Gallery, Online Viewing Room (2020); Shaping Ireland: Landscapes in Irish Art, National Gallery of Ireland, Dublin (2019); An American City, FRONT International: Cleveland Triennial for Contemporary Art (2018); Truth: 24 frames per second, Dallas Museum of Art (2017); Remains, Art Sonje, Soul (2017); Remains, Irish Museum of Modern Art, Dublin (2016); Again and Again, CAM – Fundação Calouste Gulbenkian, Lisabon (2015) a UNSEEN, muzeum De Pont, Tilburg (2014) a dOCUMENTA (13), Kassel, Německo (2012).
Dvakrát byl též nominován na Turnerovu cenu, měl výstavu na veletrhu Art Basel (2013), dostalo se mu cti uspořádat mezinárodní retrospektivní výstavu v muzeích Kunstverein v Hamburku a Lenbachhaus v Mnichově (2007) a zastupoval Severní Irsko na 52. Benátském bienále (2007).
Dodnes žije a pracuje ve městě Derry, které bylo jádrem jeho tvorby od samého počátku.
