Włodzimierz Pawlak se narodil v roce 1957 v Korytówě. Po studiu na střední technické škole (1972–1978) studoval na fakultě malířství Akademie výtvarných umění ve Varšavě jako mimořádný posluchač (1979–1980). Nakonec byl ke studiu přijat a v následujících pěti letech studoval v různých ateliérech. Studia ukončil v roce 1985. Poté, co studia dokončil, začal téměř okamžitě vyučovat na katedře průmyslového designu akademie.
Na konci roku 1982 se ještě coby student stal členem kolektivu Gruppa a zúčastnil se velké většiny výstav kolektivu. Od roku 1984 vydával časopis kolektivu s názvem Oj, dobrze już (Oh, It’s All Right Now), který obsahoval poezii, manifesty a podobně. Díky této intelektuální stimulaci a růstu se z něj stal umělec, který citlivě vnímal složitou sociální a politickou situaci v době stanného práva a jehož přáním bylo reagovat na metaforické úrovni jak na bezprostřední, tak i na méně naléhavé okolnosti.
Skupina obrazů z konce 80. let – Nie mówię, nie widzę, nie słyszę („Nemluvím, nevidím, neslyším“), Skąd przychodzimy, kim jesteśmy, dokąd idziemy („Odkud pocházíme, kdo jsme, kam směřujeme“) a Łamanie szklanych rurek („Lámání skleněných trubic“) – se vyznačovala tím, že kompozice obrazů byla překryta vrstvou malby, což je technika, které se v umění původně používala pro podporu a ochranu děl. Odrazem radikálního použití této techniky je řada Didactic Tables (1987–1988) – tabulky, které obsahují ideogramy, grafy, mapy, symboly vědění a moudrosti a rozpoznatelnými předměty.
Během následujícího období Pawlak tvořil z formálního hlediska jednotné a velmi abstraktní kompozice. Ve stejné době začal vytvářet koláže sestávající z tub použitých barev, zlomených tužek, jízdenek, faktur, krabiček od zápalek, pohlednic a dalších rozmanitých předmětů.
Na začátku 90. let Pawlak vytvořil sérii monochromatických maleb. První barvou, kterou v sérii použil, byla bílá (barva, která inspirovala další fáze jeho tvorby) a postupně začal používat i jiné barvy. V této době se Pawlak stále intenzivněji zajímal o umění a teorii polských a ruských konstruktivistů, jako jsou Katarzyna Kobro, Władysław Strzemiński a Kazimierz Malewicz.
V roce 1990 Pawlak získal hlavní cenu na mezinárodním festivalu v Cagnes-sur-Mer.
Pawlak žije a pracuje mezi Korytówem a Varšavou
