Equilibrium

Ovidiu Maitec, často srovnávaný s Constatinem Brancusim kvůli jejich kulturnímu původu a zvolenému médiu, zanechal stopy na sochařství 20. století svým jedinečným stylem. To bylo částečně dáno tím, že byl jedním z mála umělců, kterým bylo umožněno cestovat po Evropě během komunistické éry, navzdory zeměpisnému a politickému rozdělení kontinentu. Studoval na Institutu výtvarných umění „N. Grigorescua“ v Bukurešti (1945–1950) a krátce po absolvování se v Rumunsku podílel na založení Svazu plastických umění (1950). Maitecova plastika je prodchnuta politickým komentářem již od svého zrodu – jeho raná díla jsou totiž ovlivněna socialistickým realismem. V 60. letech se přiklonil k abstraktnějším dřevořezbám, konkrétně prostřednictvím přechodového díla „Zeď“, jejíž název znovu napovídá silné politické inklinace. Ačkoliv je Maitecovo umění nadčasově moderní, je zjevně zkonstruované a disponuje jistým funkčním potenciálem. Jeho dřevěná část je čistě odříznuta, následně vyřezána do podoby aerodynamických součástí, které stvoří strukturu, jež vypadá, že by mohla odolávat větru a jiným přírodním silám. Tento smysl zkonstruované trvalosti doplňuje symbolika rovnováhy a harmonie, kterou Maitec bez ustání variuje. Dílo Equilibrium ztělesňuje vyvrcholení tohoto výzkumu, přičemž z tohoto díla, které lze pravděpodobně interpretovat jako politické prohlášení, vyzařuje dlouhý život, symetrie a proporcionalita.