Estonia

Umění Pavlose Dionyssopoulose je naplněné moudrostí starověké řecké filozofie a stejně jako život sám je plné neustálých proměn. Po absolvování na Akademii výtvarných umění v Athénách (1949–1953) odcestoval do Paříže na státní stipendium a navštěvoval Académie de la Grande Chaumière. Tato cesta mu rozšířila umělecké obzory. Po návratu do Athén pracoval v reklamě a v divadle, než v roce 1958 znovu odcestoval do francouzského hlavního města, tentokrát na tříleté řecké státní stipendium (I.K.Y.). Když se usadil v městě světel, spřátelil se s Pierrem Restanym a novými realisty, kteří mu pomohli vnímat uměleckou povahu laciných materiálů v běžném životě. Papír, pamflety, plakáty, reklamní letáky se staly jeho hlavními nástroji, materiály, které rozřezává na jemné proužky. Masová komunikace prostřednictvím hromadně vyráběných produktů podporuje masovou spotřebu. Spotřebitelské zboží, jež je předmětem reklamy na jeho transformovaných površích, si nakonec našlo cestu do jeho díla: jedná se o košile, kravaty nebo ponožky znázorněné spirálovitými liniemi, jako by šlo svého druhu o vír. Nebo to jsou varovná znamení, že přijde změna perspektivy? Jeho série 28 evropských vlajek využívá Dionyssopoulosovu lásku k papíru rafinovaným, avšak smysluplným způsobem. Každá znázorněná vlajka je pokryta filtrem z proužků papíru připomínajících konfety, které zakrývají národní symbol tak, že je téměř k nerozeznání (postup je stejný u všech 28 vlajek). Umělec tudíž tyto symboly zpochybňuje tím, že je sjednocuje. Všechny jsou jednoznačně jedinečné, avšak všechny jsou podrobeny stejnému systému. Tato série vznikla v okamžiku, kdy Dionyssopoulos pochyboval o smyslu opulentnosti spotřeby, což ho vedlo k tomuto procesu za využití právě těch symbolů a materiálů, které mu – a nám – kdysi uhranuly.