Sullivan’s Field

William Crozier, malíř lyrických krajin, prodchl své obrazy přírody značně rozpoznatelným dojmem pohybu. V letech 1949 až 1953 studoval na Glasgow School of Art a následně pobýval v Paříži a Dublinu, než se nakonec usadil v Londýně, kde jeho profesní dráha skutečně započala. Nakonec se přestěhuje do Corku, kde si zřídí ateliér. Tento region měl, jak se ukázalo, velký vliv a umělce inspiroval. Je také nejčastěji zkoumaným tématem a motivem jeho díla. Crozierův přístup ke krajině je poměrně svébytný. Jeho barvy jsou živé, kontrastní a celkově emocionálně nabyté, takže nelze nepostřehnout latentní romantismus jeho díla. Kromě toho činí určitou část jeho díla skutečně výjimečnou jeho chápání linií a pohybu. Crozier se totiž nehlásí k akademickému chápání perspektivy, ale zprostředkovává směr, orientaci a hloubku prostřednictvím nořících se křivek, které obecně vedou pohled směrem doprava v pohybu, který je jakoby po spirále. V kostce tuto charakteristickou kompozici dokonale shrnuje Sullivan’s Field (Sullivanovo pole). Pole v názvu jako by se nořilo do vodní plochy, jeho vnější obrysy jsou zakřivené tak, že vytváří dojem pohybu. Podobně v pohybu je i voda, její lineární vrstvený povrch je neklidný. Tato práce s linií je v přímém kontrastu s Crozierovými pozdějšími díly (od 90. let), pro které je typická strohá, zploštěná vertikalita bez pohybu.