Bianco e Nero

Emilio Vedova je umělec, který si je velmi dobře vědom estetické změny, kterou on a jeho generace ztělesňují. Je v zásadě samouk, který se vzdělával na prostých a sporadických večerních kurzech. Během druhé světové války Vedova uměním vyjadřoval své přesvědčení. V roce 1943 se připojil k protifašistické skupině Corrente, jejíž členové se stavěli kladně k revolučním ambicím činnosti tohoto Benátčana. Od tohoto okamžiku je většina Vedovových společenských aktivit doprovázena uměleckým postojem. Například kromě jiných podepsal v roce 1946 Oltre Guernica na podporu expresivního abstrakcionismu. O rok později založil Fronte Nuovo delle Arti. V roce 1956 i nadále posouval hranice tím, že se připojil ke Gruppo degli Otto a vystavoval s nimi na Benátském bienále. Tato výstava se obvykle spojuje se zrodem vlivného hnutí arte informale. Dílo Bianco e nero je zjevně příkladem toho, jak se Vedova znovu přiklonil k abstrakci jako prostředku ke sdělování svých politických názorů a ambicí. Kompozice je rozporná, hranatá, ostrá a – jak název prostě říká – kontrastní. Sdělení odkazuje na okamžik uvolnění napětí, na nezbytnou změnu, která zabrání tomu, aby pokračovalo toto nezvratné zvyšování napětí.